Dýňohrátky aneb sladká tečka za babím létem

Přelom října a listopadu je v našich zeměpisných šířkách většinou koncem teplých dnů a příchodem těch studenějších a tmavějších. Popravdě, říjen miluju! V říjnu jsem se narodil a je to tak “můj měsíc”. Stromy se zbarví všemi barvami, slunce hřeje tak akorát a jeho paprsky už jen tak lehce hladí a dávají vzpomínat na horké letní dny. Paradoxně se ve mě na podzim probouzí i takové mé aktivnější já, takže jestli je období, které mě vytáhne ven třeba běhat, tak podzim. Však proč běhat v létě v triku a kraťasích 🙂

Poslední říjnový víkend se nese v duchu změny času. Hodiny se posunou a už tak krátký den dostane odpoledne trochu jiný rozměr. Dříve se setmí. Já jsem z lidí, kteří změnu času neřeší. Asi si tak nějak vnitřně uvědomuju, že v této době si den proměníme v noc a noc v den pouhým lusknutím vypínačem. Lidé cestují přes X časových pásem, pracují v nepřetržitém provozu, dělají noční směny… hodina sem — hodina tam. Pro mě je podstatnější naspat 7 hodin denně. Dlužno dodat, že ne vždy se mi to daří.

Když jich 7 naspím, ale stále to nestačí, nastane čas přizvat nějaké pomocníky. A kafe je nejčastější z nich. Trochu teď popřu vlastní slova, ale kafe pro mě vlastně není způsob jak se “nakopnout”. Rád si ho užiju. Není to ani nějak dlouho, co jsem ho začal pít. Pamatuju si obligátní věty z rodinných návštěv typu “Však kafe ještě pít nemusíš, jsi ještě mladý”. Mladým se cítím pořád, kafe však už piju. A to hlavně z důvodu, že jsem mu přišel na chuť. Není nad to se přes den na chvíli zastavit a vychutnat si šálek skvělé kávy.

Čím více přidáte dýňového pyré, tím víc oranžové bude vaše latté. Cukr není vůbec potřeba, javorový sirup je dokonalý.

Druhou událostí přelomu října a listopadu jsou “Dušičky”. Den kdy se vzpomíná na zesnulé, se koná prakticky na celém světě. Naše česká forma je komorní a nese se v takovém pochmurném duchu. Více se klade důraz na vnitřní vzpomínání a také na to udělat si čas na návštěvu hřbitova. Já osobně nejsem příznivce objíždění hřbitovů, navíc takhle “organizovaného”. Raději na zesnulé vzpomínám při veselých příležitostech. Myslím, že tak se lépe uchová vzpomínka na ně. Není proto překvapivé mé okouzlení tím, jak se v Mexiku slaví Den mrtvých. Stejná událost, jiné pojetí.

Tento den je v Mexiku nejvýznamnějším svátkem, chápaným jako šťastné shledání mezi živými a mrtvými. Spojení šťastné shledání ve mě vzbuzuje příjemnější pocity. I forma, ačkoliv někomu může přijít trochu děsivá, je vlastně zajímavá a milá. Postaví se tradiční oltář buď doma ve vyhrazené místnosti, venku na zahradě, nebo přímo u hrobu zemřelého. Ten se zdobí barevnými vystřihovanými papíry, svícemi, ozdobnými předměty, ovocem a oblíbenými pokrmy a nápoji. Na vrchu oltáře se umísťuje fotografie zemřelého. Rodiny k takovému místu přicházejí strávit skoro celou noc. Jedí, pijí a zpívají na počest svých nebožtíků a věří, že se s nimi viděli a popovídali si s nimi.

V anglosaské kultuře zase vede Halloween. Ten se postupně vkrádá i k nám; a i když mnozí lidé jsou proti a přijde jim tento způsob proti srsti, mně to až tak zlé nepřipadne. Trick-or-treating je v mých očích obdobou velikonoční “mrskačky”. A celkově je to vlastně jeden z dalších pohanských svátků zabalených do křesťanského hávu. Jednu z hlavních rolí hrají i dýně. Jack-o’-lantern, svítilna vyřezaná z dýně. Představují duše zemřelých a dávají se do oken nebo na verandy, aby vítaly pozůstalé. Mnoho dýní končí svou pouť jako svítilna, ty, které ne, nás však mohou potěšit svou úžasnou chutí.

Pekanové ořechy nasekejte jak do těsta, tak jeden celý položte na vrch muffinu. Po upečení ten jeden oříšek nevpeklý dovnitř oceníte.