Prečo je dokonalé vegánstvo nedosiahnuteľné / část 02

V prvním článku se Berenika zamyslela nad možností být dokonalým veganem z pohledu jídla. Být veganem však neznamená jen to. Oficiální definice veganství zní: “Veganství je filozofie a životní styl, postoj spočívající v odmítnutí užívání zvířat k lidskému užitku jakožto surovin či výrobních jednotek.” Tato definice celkem jasně vymezuje to, jak se má 100 % vegan chovat.

Taktéž však určuje (podle mě až příliš úzké) mantinely pro život vegana v dnešním světě. Reálně je totiž prakticky nemožné se v dnešním světě vyhnout výrobkům nebo produktům, jejichž výrobní proces neobsahuje živočišné produkty. Nejde tak jen o jídlo, ale o věci každodenní potřeby. Mnohdy se až člověk diví, co vše je neveganské. Začněme však u jídla.

Není to až tak dávno, co světem proběhly informace o tom, že různé plodiny, které jsou vegany velmi oblíbené, nejsou vlastně vůbec veganské. Na pomyslném trůnu usedly mandle a avokádo. Proč? Při jejich pěstování v USA, které jsou jedním z největších exportérů, se používá metody migrujícího včelařství. Při této metodě včelí úly neustále putují mezi jednotlivými farmami na velkých náklaďácích. V praxi to vypadá následovně. V jedné části USA včely nejprve opylují mandloňové sady, za pár týdnů jsou převezeny jinam do avokádových sadů a svou pouť ukončí na slunečnicových polích.

Už jen tento příklad vede k zamyšlení, zda mohou vlastně lidmi produkované rostlinné potraviny být veganské. Využívání včelstev je naprosto běžné. Živočišná hnojiva se též používají, i zde tedy dochází v řetězci k využití zvířat. Používání chemických hnojiv pak ohrožuje živočichy žijící v místech jejich používání, ale i mimo ně, když se dostanou do vodních toků. Není tak honba za dokonalým veganstvím jenom chimérou?

Jak reálné je pro spotřebitele-vegana uhlídat, aby každá potravina, kterou bude jíst, byla čistě veganská? Zjistit si, zda při jejím pěstování, nedej bože logistice, nebylo využito zvířecí práce nebo zvířecích produktů. Nejspíše je to téměř nemožné. Pokud tedy nechcete svůj životní styl vrhnout pár století zpět.

Abychom jsme se netočili opět jen kolem jídla, tak ve světě kolem nás je spousta dalších věcí, u kterých bychom nečekali, že nejsou veganské. Můžete vlastně vybrat cokoliv, co je kolem vás a při dostatečně hlubokém zkoumání původu dříve nebo později najdete něco neveganského. Například vaše auto. A automobilový průmysl celkově. Použití kůže je naprosto běžné. Ovčí vlna jako antistatický a špatně hořlavý materiál využívaná v sedadlech. Lepidla, mazadla, pneumatiky. A tak bychom mohli pokračovat.

Tento postup, kdy si každou věc, kterou používáme, rozebereme do detailu, by přinesl jen to, že i ten nejzatvrzelejší vegan by rázem nebyl vůbec veganem. A nemohl by mnohdy ani rozumně existovat. V některých případech jsou do asfaltu, po kterém jezdíme či chodíme, přimíchávány živočišné složky. LCD displeje obsahují živočišný cholesterol v tekutých krystalech. Některé tiskové procesy při vyvolání fotografií z filmů používají želatinu. Přítomnost lepidel v desítkách věcí v domácnosti nemá skoro cenu zdůrazňovat.

Z výše vyjmenovaných důvodů vyplývá, aspoň teda pro mě, jasný závěr. Dokonalé veganství je takřka nemožné. A stejně jako v případě zero waste ho vidím spíše jako životní cestu. Proto se mi více líbí česká definice veganství: „Veganství je způsob života, jehož snahou je v co největší možné a praktikovatelné míře vyloučit všechny formy využívaní zvířat a krutosti páchané na zvířatech kvůli jídlu, oblečení nebo jakémukoli jinému účelu.“

Každému dává možnost přistoupit k veganství svým osobním stylem, každý může být vlastním způsobem veganem. Určitě je to lepší, než se stát otrokem nekonečného vyhledávání toho, zda je 100 % veganské jídlo, které jíte, věc, kterou používáte a nebo služba kterou, užíváte. V tomto kontextu se mi líbí i vyjádření organizace PETA, která je největší nezisková organizace bojující za práva zvířat na světě: “Veganství by nemělo být o dodržování rigidního dogmatu jen kvůli dogmatu, ale spíše o činění rozhodnutí, která přinesou pozitivní změnu.”
Já zas rád říkám. I cesta může být cíl.