Co se skrývá za naším blahobytem — nebezpečný odpad v moři

Znečištění moří je velkým problémem, který má přímý vliv na člověka. A je to právě člověk, kdo je za něj svým chováním zodpovědný. Je až s podivem, že takhle důležitá věc dostává v mediích tolik málo prostoru. Jistě, pro nás jako pro lidi žijící ve vnitrozemí to nemusí na první pohled být nikterak zajímavé téma. Pak jsou tady lidé, národy, které žijí přímo u moří a oceánů. A ty zase mnohdy netrápí to, že si z nich dělají jeden velký odpadkový koš. Jsou ale místa a lidé, kterých se to dotýká negativně. A obzvláště negativně se to dotýká obyvatel moří a oceánů. Živočichů i rostlin.

Pozornost je upřena hlavně na plasty. Jejich množství v oceánech je obrovské. Nejsou v tom však samy. Radioaktivní odpad, těžké kovy jako rtuť či olovo, pesticidy. Znečištění z velkých lodí jsme nakousli už dříve. Úniky ropy, balastní voda a v neposlední řadě i přes 10 000 ztracených kontejnerů ročně. Při veškeré naší technické vyspělosti jsme prozkoumali asi 5 % z oceánů. Nevíme, co vše se v nich skrývá, ale dáváme jim pořádně zabrat.

Odpověď je jednoduchá. Přes 80 % veškerého znečištění moří pochází z pevniny. Asi si teď představíte kamion, který sype svůj náklad z mola přímo do moře. Tak jednoduché to není. Ano, přímé znečištění je jedním ze 3 hlavních způsobů, jak se odpad do vody dostává. Druhým jsou řeky a třetím atmosféra. Mnoho znečišťujících látek se uvolňuje do životního prostředí daleko proti proudu od pobřeží. Kamion je ve své podstatě jasně viditelný bod znečištění. Také existuje něco, čemu se říká (a nebudu se pokoušet ani o nějaký překlad) nonpoint source pollution. Co že to teda je?

Pro změnu si představte, že je bouřka a po parkovišti teče voda, která má na povrchu takový hezký barevný lesk. Ten barevný lesk je olej z automobilů a ten se přes kanalizaci a nejbližší řeku dostane dál a dál, až třeba do moře. Tak přesně toto je nonpoint source pollution. Netýká se to jen oleje z parkoviště. Hnojiva aplikovaná na zemědělskou půdu často končí v místních tocích a nakonec se ukládají do ústí řek a zátok. Tyto přebytečné živiny spouští masivní růst řas, které okrádají vodu o kyslík a zanechávají mrtvé zóny, kde může žít jen málo mořských organismů.

I ze vzdáleného vnitrozemí řeky odnášejí plasty. Máme sice výkonné čističky odpadních vod, i ty však neoddělí vše a rozhodně nejsou všude na celém světě. Spalování fosilních paliv má zase vliv nejen na ovzduší, ale také na oceány. Ty absorbují až čtvrtinu všech emisí uhlíku způsobených člověkem, což mění pH povrchových vod a vede k okyselení. Obzvláště nebezpečné je to pro korály, které jsou domovem pro čtvrtinu veškerého života v oceánech. Zároveň také pro lidi žijící na pobřeží, jako třeba ty z USA, kteří jsou závislí na ústřičném průmyslu. Kyselejší vody jsou spojovány se stále klesající sklizní.

Velmi nebezpečné je znečištění, které není na první pohled tak viditelné. V oceánech se ukládá velké množství rtuti, které je vyprodukováno člověkem, například při těžbě zlata nebo při spalování fosilních paliv. Rtutí jsou kontaminovány prakticky všechny části světa. V mořské vodě se z tohoto kovu stává jedovatá methylrtuť, která se usazuje v tělech ryb a dalších oceánských živočichů. Pokud je konzumují těhotné či kojící ženy, může mít toxická látka vliv na vývoj dítěte.

Samostatnou kapitolou je znečištění ropou. Ty nejvíce viditelné jsou případy, kdy celý svět obletí zprávy o havárii některého z tankerů. Případně o tom, že při pobřeží ztroskotala loď, ze které uniká palivo. Ve skutečnosti tyto události dle odhadů vyprodukují pouze kolem 12 % veškerého znečištění ropou a ropnými produkty. Na denním pořádku jsou nehody a úniky na ropných plošinách. Ropa, která unikne, poté vydrží ve vodě dlouho a je velmi složitě odstranitelná.

V dřívějších letech byly oceány hojně využívány jako úložiště radioaktivního materiálu. Až v roce 1994 vstoupil v platnost úplný zákaz těchto činností. V dnešní době je to záležitost spíše ilegálních skupin. Z poslední doby se také sleduje situace po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě. Zde v zásobnících, které docházejí, čeká na vypuštění přes 1 milion tun radioaktivní vody.

Přímo na hladinách oceánů a moří svůj odpad vypouštějí lodě všeho druhu. Pevný odpad, balastní voda, odpadní voda. Děje se tak buď daleko od pevniny nebo v místech, kde zákony a místní normy jsou natolik slabé a sankce nízké, že se tam odpady vyplatí ukládat.

Mořský život je také citlivý na hluk. Zvuk se šíří v moři rychleji a na větší vzdálenosti než v atmosféře. Mořští živočichové, jako například kytovci, mají často slabý zrak a žijí ve světě, který je do značné míry definován akustickými informacemi. V honbě za těžbou ropy a zemního plynu plují na moři lodě vybavené vysoce výkonnými vzduchovými děly. Ty střílí stlačený vzduch do vody každých 10 až 12 sekund po celé týdny až měsíce. Cestou tyto ohlušující seismické výboje narušují hledání potravy, páření a další životně důležité chování spousty živočichů.

I když platí, že největší část znečištění jedovatými kovy pochází z pevniny, není to však málo a tak dalšímu znečištění jdeme naproti; a to přímo na moři. Hlubinná těžba v oceánech způsobuje znečištění a narušení i těch nejhlubších míst. Vrtání látek, jako je kobalt, zinek, stříbro, zlato a měď, vytváří škodlivá ložiska sulfidů hluboko v oceánu. Protože je hlubinná těžba relativně mladá, nejsou známy úplné všechny důsledky těžby v plném rozsahu.

Plastům jsem se doposud vyhýbal, jelikož jsou nejčastěji zmiňovány v souvislosti se znečištěním moří. Dostanou také svůj vlastní článek, ale pár zásadních věcí vypíchnu již teď. Plasty se do oceánů dostávají jak v řekách pomocí odtoku, tak je odnášejí větry a jsou místa, kde se plasty sypou do moře přímo. Přesně jako z kamionu, který jste si představili na začátku článku. Kousky plastu plují a víří po celém vodním sloupci, takže jsou prakticky všude od hladiny až po nejhlubší místa.

Zásadním nepřítelem jsou plasty pro zvířata. Mnohé si je pletou s kořistí. Pro želvu je plovoucí igelitový sáček těžko rozeznatelný od medúzy. Mikroplasty se mísí s planktonem a ten je potravou pro nejmenší živočichy, ale také pro ty největší. Děsivé jsou “sítě duchů” — staré nebo poškozené rybářské sítě a změti různých lanek či vlasců. Plují volně vodou a chytají se do nich ryby, želvy nebo třeba i tuleni.

Popravdě, toto téma by celkově mohlo vydat na několik samostatných článků, které by vytvořily smutnou sérii o přístupu lidstva ke znečišťování oceánů, moří a také řek. Tento přístup se však v mnohých ohledech člověku vrací. Ať už jde o povrchní náhled na to, že na dovolené musíte plavat v moři, kde vám společnost dělá tu plastový pytlík, támhle zase hromádka nějakých obalů. Přes fakt, že znečištění ovlivňuje a ohrožuje živobytí lidí v přímořských oblastech. Až k tomu, že člověk do oceánů vypouští jedovaté toxiny, které se prakticky nikdy už nerozloží. Toto toxiny se poté uloží v tělech mořských živočichů a přes jídlo z nich udělané se kruh uzavře.