Co se skrývá za naším blahobytem — Lodní doprava

Zboží všeho druhu od čerstvého ovoce, televizí až po obilí a ropu. To vše a mnohem víc se denně přepraví na obrovských lodích, kterých v roce 2017 křižovalo oceány přibližně 50 000. Na jejich palubách se vezlo 90 % veškerého obchodního zboží světa. O jejich chod se stará na 1,5 milionu zaměstnanců, což je více lidí než bydlí v Praze.

Ačkoliv poslední dny plní noviny hlavně uvízlá a znovu vysvobozená nákladní loď v Suezském průplavu. A tato situace na první pohled spíše pobavila a vypadala dost kuriózní. Tak reálie námořní dopravy nejsou nijak zvlášť veselé.

Obrázek pod tímto textem je screen z webu www.marinetraffic.com. Na něm se nachází mapa aktuální námořní dopravy. Tedy aspoň tech lodí, které hlásí svou polohu. Těch, co ji nehlásí, bude taktéž obrovské množství. A že to nevypadá na první pohled tak dramaticky? Nenechte se mýlit. Velmi poučné je přiblížit si mapu například mezi Japonskem a Čínou…

Tento průmyslový sektor je silně závislý na fosilních palivech, zejména na lodním palivu, jež je směsí méně rafinovaných a levnějších ropných produktů. Jedná se hlavně o motorovou naftu, těžký topný olej a zkapalněný zemní plyn. Co je nejzávažnější, spalují také nejméně kvalitní palivo na světě – těžký topný olej. Jen pro představu, obsah síry v tomto palivu je tisíckrát vyšší než u běžného dieselu. Velké kontejnerové lodě jsou poháněné obřími motory o výkonu přes sto tisíc koní. Jsou v provozu 24 hodin denně a 280 dní v roce.

Kvůli spalování levných pohonných hmot pochází z dopravních lodí 13 % globálních emisí oxidů síry, 15 % oxidů dusíku a asi 3 % oxidu uhličitého. Co se týká poslední jmenované zplodiny, lodní dopravní průmysl by, pokud bychom jej považovali za stát, byl šestou zemí světa s největší produkcí CO².

Podíl tohoto sektoru na emisích skleníkových plynů je komplexně sice stále nižší než podíl silniční dopravy nebo letecké nákladní dopravy, jeho dopad na životní prostředí však roste. Z nejnovějších dat Mezinárodní námořní organizace (IMO) vyplývá, že pokud nebudou učiněna žádná opatření, emise skleníkových plynů z lodní dopravy vzrostou do roku 2050 až o 250 %, což představuje 17 % celosvětových emisí.

Popularita lodní dopravy souvisí s tím, že je extrémně levná. Převézt mezi Asií a Evropou či Amerikou 1 kg kávy stálo v roce 2013 v přepočtu na dnešní ceny asi 3,40 Kč, plechovka piva vyšla na dvacet haléřů. Tyto velké lodě při jejich plavbě zas tak často neomezují přírodní podmínky. A pohodová je i nerušená plavba v mezinárodních vodách.

Pro běžného člověka je těžké představit si, jaký obrovský kolos taková loď je. Jak vypadá kamion všichni ale dobře víme. Takový normální kamion uveze jeden až dva přepravní kontejnery pod dohledem jednoho člověka. V kontrastu s tím se na palubu takové větší dopravní lodi vejde přibližně 20 000 standardních kontejnerů a o její chod se stará pouhých 18 lidí.

Nízké ceny, ačkoliv se zrovna toto zdá být jako dobrá věc, protože stručně řečeno “se toho na jedné lodi odveze tolik”, nejsou až taková výhra. Ony totiž prinášejí spoustu neuvěřitelných a kuriózních situací, nad kterými zůstává rozum stát.

Lodní doprava je totiž natolik výhodná, že se vyplatí přepravovat zboží z jednoho konce světa na druhý jen proto, aby výrobci ušetřili za platy zaměstnanců v továrnách. Například tresky, které jsou určeny pro evropský trh, ulovené v Severním ledovém oceánu skotskými rybáři, se hluboce zmrazí a přepraví do zhruba 16 000 km vzdáleného přístavu v Číně. Tam se zpracují na filety, jež obratem směřují zpátky, třeba do skotských obchodů. Podobný osud mají dále třeba tuňáci ulovení na Novém Zélandu. Ti si udělají mezizastávku v Thajsku a vrátí se na pultech zpátky na Zélandu.

Znečištění ovzduší je pouze jedním z dopadů na životní prostředí a lidi. Sektor námořní dopravy byl poslední léta kritizován z dalších důvodu. Mezi ně patří hlavně úniky ropy, odhazování odpadu, nadměrný hluk a vypouštění jiných znečišťujících látek do moře. Také se začal důkladněji zkoumat dopad velkokapacitních výletních lodí na životní prostředí. Tuto problematiku přiblížím ve druhém dílu série.

Na samotné námořníky má tato práce taktéž dopady. Jejich práce patří všeobecně do top 3 nejnebezpečnějších prací, jaké můžete dělat. Ročně jich ztratí život ke dvěma tisícům. Obtížná je i izolace. Parta 20 námořníků tráví klidně 10 měsíců na jedné lodi. Bez telefonů, bez internetu, prakticky bez kontaktů s okolním světem. Často jsou to skupiny lidí z různých zemí, mezi kterými je jazyková bariéra.

Problematický je i samotný náklad. Odesílatelé mají sice povinnost nahlásit přepravní společnosti, co je v kontejneru. No realita je mnohdy jiná. Dle OSN se zkontrolují pouhé 2% kontejnerů na nákladních lodích. A i v tomto malém množství se najdou desítky tun drog, nelegální zbraně nebo padělky prakticky čehokoliv.

Na závěr ještě přidám odkaz na skvělý dokument, který se tomuto opomíjenému tématu věnuje. Skvěle přibližuje další negativa s tímto spojené. Například problematiku výhodných vlajek.
Temná stránka lodní dopravy.
Opravdu stojí za shlédnutí.