Už jste se zamysleli nad tím, jak je možné, že řezané květiny se dají koupit v každou roční dobu a vypadají vždy dokonale? Stejně jako u jídla nebo oblečení a dalších věcí by nám mělo záležet na tom, odkud rostliny pochází. Mnoho lidí si totiž neuvědomuje komplexnost problému, který svým nákupem podporují. Průmyslovým pěstováním květin trpí nejen příroda, ale i lidé. Většinou jsou pěstovány na farmách v Africe, Asii nebo Střední a Jižní Americe. Poté se většina z nich nejdřív ocitá na holandské květinové burze, a teprve potom míří do jednotlivých evropských zemí.
Květinky cestovatelky
Řezané květiny, které si kupujeme v květinářství, pocházejí hlavně ze zemí jako je Keňa, Kolumbie, Ekvádor či Zimbabwe. Tyhle země jsou jejich největší producenti. Dál také třeba ze Zambie, Thajska či Indie. Vše jsou to země dost vzdálené na to, aby se člověk zamyslel, zda toto má smysl. A ano, pro společnosti tímto se zabývající to smysl má. Růže pěstovaná v Holandsku ve vyhřívaném skleníku produkuje při výrobě dvakrát tolik CO2 (670 g) než stejná květina dovezená letecky z Keni. Proto se to vyplatí a to není jediným důvodem.
Květiny z výše jmenovaných zemí tak často projdou květinovými burzami právě v Holandsku, a poté jsou prodávány v jiných evropských zemích.
V Nizozemsku se květiny pěstují už velmi dlouhou dobu a tato země je celosvětově proslulá svými tulipány. Zdroje uvádějí různé údaje, ale až 70 % světové produkce květin prochází Holandskem, přestože tam nejsou vůbec vypěstovány. A tím pak vznikají hodně kuriózní situace, kdy květiny vypěstované ve Francii se posílají do Amsterdamu a znovu se do Francie vracejí. Například takový tulipán plnokvětý je vypěstován v oblasti Nice, koupí ho velkoobchodník, květina fyzicky doputuje až do Holandska, kde je oceněna na trhu, a vrací se do Francie, někdy právě do Nice.
To, jak se květiny dostanou z místa původu k maloobchodníkům po celé zemi, je tedy opravdu velkým problémem. Ve spojených státech se v průběhu roku květiny dodávají v osobních letadlech. Letí letadly, která stejně musí do vzduchu, protože přepravují cestující. Ale stovky nákladních letadel plných květin létají z Jižní Ameriky do USA měsíc před Valentýnem. Až 30 nákladních letadel letí z Kolumbie, případně Ekvádoru, do Miami každý den během tří týdnů před tímto jediným dnem. Celé tohle šílenství tak představuje více než 15 000 tun květin dodaných za méně než měsíc.
Toxická krása
Pěstování květin je obecně považováno za jedno ze zemědělských odvětví, které spotřebovává nejvíce pesticidů. Jedná se o odvětví, v němž se používání pesticidů nijak nereguluje ani neomezuje. Prostý argument zní: “Květiny nejsou k jídlu, proto nemusí podléhat přísným předpisům jako potraviny”. Tím pádem se stává, že v okolí květinových farem bývá kontaminována nejen půda a voda, ale i vzduch.
Průmyslové pěstování květin je založeno na velmi intenzivním používání pesticidů, fungicidů a fumigantů. Chemikálie se používají při všech fázích pěstování. Půda, která se připravuje pro setí, je dezinfikována a stává se „biologicky mrtvou“. Použité chemikálie zničí veškeré půdní bakterie a dokonale vyhladí všechno živé. Živiny poté poskytují sazenicím umělá hnojiva, která musí být do této půdy vpravena. Pokračuje se aplikováním nejrůznějších preventivních postřiků proti škůdcům a chorobám. Dále pak postřikem před samotným uříznutím květu. A na závěr je potřeba ještě před převozem provést ochranou lázeň potřebnou k udržení čerstvosti květin.
Dezinfekci proti škůdcům provádějí pracovníci těchto farem každý den. Speciálně například na růže a karafiáty se používá průměrně šest fungicidů, čtyři insekticidy, tři druhy jedů na ničení hlístnice a několik různých herbicidů. Na květinových farmách v Kolumbii se užívá až 127 různých typů pesticidů. Některé z nich jsou vysoce toxické a skleníkové klima zvyšuje jejich toxicitu až trojnásobně.
Některé společnosti dokonce používají chemikálie, které jsou v Evropě nebo v USA zakázány, protože způsobují rakovinu. Lidé pracující na těchto farmách často nejsou vybaveni ochrannými pomůckami a také dodržování předpisů pro bezpečnost práce s chemikáliemi je na špatné úrovni.
A co lidé a příroda?
Květinový průmysl je velmi náročný na spotřebu vody. Farmy bývají zpravidla umístěny kolem jezer a často se stává, že některá jsou jimi naprosto obklopená. To má za výsledek vyčerpání obrovského množství vody, a tím pádem její nedostupnost pro místní obyvatele a zvěř. Když už se k této vodě dostanou, tak je stejně naprosto znehodnocena chemikáliemi, protože pravidla pro vodní hospodářství a zacházení s odpadními vodami nejsou tak přísná jako v Evropě. Dalším je úbytek ryb – a tedy zdroj potravy pro nejbližší okolí. V regionech s hustou sítí květinových farem se tak často stává, že místní obyvatelé svádějí boje o vodu s farmařícími firmami.
Příkladem za všechny je známe jezero Naivasha v Keni. Rozloha jezera se kvůli farmám zmenšila o čtvrtinu. Veškerý odpad ze skleníků i z vesnic, kde žijí zaměstnanci květinových farem, končí v jezeře. Vodní rostliny doslova bují a ke svému životu potřebují kyslík. Ten se pak nedostává rybám a ty umírají. Odborníci varují, že pokud se nezačnou podnikat rázné kroky pro jeho záchranu, za dalších dvacet let už jezero Naivasha nemusí existovat.
Rozvojové země jsou pro velké společnosti lákavé také z důvodu levné pracovní síly. I když se v květinovém průmyslu točí miliardy, zaměstnanci květinových farem dostávají směšné mzdy. Ročně se jen z Keni vyvezou květiny v hodnotě 400 milionů euro, plat zaměstnanců je však kolem 100 dolarů měsíčně.
Problémem je dětská práce. Podle jednoho z výzkumů na květinových plantážích pracuje až 85 % z dětí ve věku 9 až 12 let, které žijí v okolí plantáže v Africe, a dále se odhaduje, že téměř 20 % z 60 000 zaměstnanců pracujících na květinových farmách v Ekvádoru tvoří děti do 15 let. Na farmách se jim z logických důvodů neříká pracovníci, ale “pomocníci”. Náplň práce je však úplně stejná jako u všech jiných zaměstnanců. Tím pádem mezi jejich pracovní náplň patří i stříkání květin pesticidy. I je proto trápí zdravotní problémy běžné pro zaměstnance těchto farem jako jsou ekzémy, zničená kůže a další komplikace.
Většinu nekvalifikované práce v květinovém průmyslu však zastávají ženy, přičemž výzkumy ukazují, že jsou rozsáhle sexuálně zneužívány. Výzkum provedený v ekvádorském květinovém průmyslu říká, že přes 55 % žen zažilo nějaký druh sexuálního obtěžování – téměř 19 % žen bylo svým spolupracovníkem nebo nadřízeným násilím přinuceno k sexuálnímu styku a 10 % žen bylo znásilněno.
