It doesn’t happen often, but sometimes something new and unexpected happens. Something starts, you meet someone, other things develop, they move somewhere. Like this. Czech on SimplyBerenica! This is also the beginning of something new. The changes that we are preparing together with Berenica. Or rather which have already started…
About a year ago, when I came to work (late, as usual), Berenica was a bit hidden behind the cash register. At that time, I thought that I thought that it probably didn’t make a good first impression at most, but that’s how I am, and at least she knew my probably worst trait right at the beginning. Little did I know that we would get to know each other and become great friends. I also had no idea that a blog, that she would show me a few months later, would bring a series of events leading up to this post.
Personally, I’m not a huge fan of blogs; at this time it’s a very confusing source and finding a good one is hard. Pretty much anyone can write a blog, and that’s how it looks. However, Berenica’s blog unexpectedly fascinated me a lot. From the beginning, it was clear that it was written by someone who is really interested in what she was writing about, who really lived by it. It was full of interesting facts, information and news for me. Everything written legibly, logically. But at the same time, it put something in my head. It was something of a vision that a blog could become much more. The more I read it, clicked on and on, found new and new points of interest, the clearer it became. The blog has a clear line, which practically connects everything on it. And that could be used.
It took me a while to organize my thoughts. And it took me even longer to tell Berenica about it. De facto, she pulled it out of me. At that time, we spent a lot of time together, we became friends, but the blog was still her microworld. A place she had created with great care and guarded just as carefully. And I stood in front of her and suggested if she doesn’t want to make more out of it. It was almost impudence. However, she took it perfectly and liked the ideas. Even so much that I have the opportunity to write my own post here.
Let’s not beat about the bush here. I’m sure you’re wondering what’s going on. I described it to Berenica as follows: “Why not just write about food, but start a YouTube channel, make videos, more recipes, more innovation. And maybe sometime in the future to start a bistro or a restaurant. What about sustainable clothing not only to write, but to create your own and dress people in it…“
I could go on for what else we’ve come up with. What visions, plans and dreams did we draw. For starters, I was glad she didn’t beat me all up, that she agreed, and we could throw ourselves into this adventure. To turn our visions into reality. I’d say she’s really excited about it and she enjoys it as much as I do.
You have probably noticed the changes on the blog, Berenika reluctantly went back to work at 100% on templates, we are working on the first pieces of our clothes, we are preparing the first videos. We are also gaining new contacts, experience and planning further steps. It’s all new, interesting and we really enjoy it. We make progress, we also make mistakes, we learn. In the next articles, we will gradually introduce further news and show what progress we have made. I’m very glad that Berenica and I started it, that we said that we would start this project. And just as Amy Macdonald sings in one of my favourite songs, which I adapted for the title of the post.
And if you want it too,
then there’s nothing left to do
Let’s start a B(r)and
Nestává se to často, ale někdy se přihodí něco nového a nečekaného. Něco začne, někoho potkáte, jiné se vyvine, někam se posune. Třeba jako tohle. Čeština na SimplyBerenica! I ta je začátkem něčeho nového. Změny, kterou spolu s Berenikou chystáme. Nebo spíše která už začala…
Zhruba před rokem, když jsem přišel do práce (se zpožděním, jako obvykle), stála za kasou, tak trochu schovaná Berenika. Tenkrát mi hlavou maximálně prošlo, že to asi nebudí dobrý první dojem, ale také už jsem holt tak trochu takový a můj asi nejhorší nešvar aspoň poznala hned na první dobrou. Netušil jsem ještě, že se poznáme a staneme velkými přáteli. Také jsem netušil, že blog, který mi o pár měsíců později ukáže, přinese sled událostí vedoucích až k tomuto článku.
Osobně nejsem kdoví jaký fanda blogů, v této době je to hodně nepřehledné médium a najít kvalitní je těžké. Blog může psát prakticky kdokoliv a podle toho to také vypadá. Bereničin blog mě však nečekaně hodně zaujal. Od začátku šlo vidět, že ho píše někdo, kdo se opravdu o to, o čem píše, zajímá, kdo tím reálně žije. Byl pro mne plný zajímavých faktů, informací a novinek. Vše napsané čtivě, logicky. Zároveň mi ale nasadil něco do hlavy. To něco byla vize, že se z blogu může stát mnohem víc. Čím víc jsem jej četl, proklikával se dál a dál, nacházel nové a nové zajímavosti, tím jasnějsí to bylo. Ten blog má jasnou linku, po které jde, a která prakticky propojuje vše, co na něm je. A toho by se dalo využít.
Chvilku mi trvalo si myšlenky uspořádat. A delší chvilku mi trvalo o tom říct Berenice. Defacto to ze mě vytáhla. V té době už jsme se hodně bavili, stali jsme se přáteli, ale blog byl pořád její mikrosvět. Místo, které si tvořila s velkou péčí a taky si ho stejně pečlivě strážila. A já si před ni stoupl a navrhl jí, jestli by z něj nechtěla udělat víc. Byla to skoro až drzost. Ona to však vzala perfektně a nápady se jí zalíbily. Dokonce natolik, že mám možnost psát sem svůj vlastní článek.
Ať dlouho nechodím kolem horké kaše. Určitě si říkáte o co jde. To něco víc, jsem Berenice popsal následovně: “Co třeba o jídle jen nepsat, ale rozchodit YT kanál, dělat i videa, více receptů, více inovace. A možná někdy v budoucnu začít bistro či restauraci. Co třeba o udržitelném oblečení nejen psat, ale vytvořit vlastní a do něj lidi obléct. No a když už budeme u toho, tak to spojit s minimalismem a udělat časem rovnou kolekci kapsulového šatníku…“
Mohl bych pokračovat, na co vše jsme ještě přišli. Jaké vize, plány a sny jsme si nakreslili. Pro začátek jsem já byl rád, že mi to vše neomlátila o hlavu, že souhlasila a mohli jsme se vrhnout do tohoto dobrodružství. Do převádění našich vizí ve skutečnost. Řekl bych, že se pro to i nadchla a baví jí to stejně jako mě.
Proměny blogu jste si asi všimli, Berenika se s chutí pustila zpět do 100% práce na šablonách, pracujeme na prvních kouscích našeho oblečení, chystáme první videa. Také získáváme nové kontakty, zkušenosti a plánujeme další kroky. Je to pro nás vše nové, zajímavé a neskutečně si to užíváme. Děláme pokroky, děláme i chyby, učíme se. V příštích článcích budeme postupně představovat další novinky a ukazovat, jaký pokrok jsme zaznamenali. Já jsem moc rád, že jsme se s Berenikou do toho pustili, řekli si, že se do toho projektu dáme. A proto, jak zpíva Amy Macdonald v jedné z mých oblíbených písniček, kterou jsem si pro název članku upravil.
And if you want it too,
then there’s nothing left to do
Let’s start a B(r)and
